Jak učit tělesnou výchovu současně, bezpečně a tak, aby pohyb oslovil co nejširší spektrum žáků? Právě těmto otázkám se věnovala dvoudenní konference POHYB PRAHA 2026, která se 27. a 28. srpna uskutečnila na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy. Program propojil odborné přednášky s praktickými workshopy a cvičebními semináři a nabídl prostor také pro odbornou diskusi, sdílení zkušeností a networking.

Dvě ústřední přednášky letošního ročníku otevřely témata, která bezprostředně ovlivňují současnou školní tělesnou výchovu. Kamil Kotlík z Katedry společenskovědního základu v kinantropologii FTVS UK se věnoval právům a povinnostem učitelů a žáků v tělesné výchově, a to nejen z pohledu samotné výuky, ale také v širším kontextu fungování školy.

V minulém roce byla ústřední přednáška konference Pohyb Praha věnována aspektům bezpečnosti na vícedenních školních akcích. Toto téma bylo vybráno z důvodu velké poptávky ze strany pedagogů. V letošním roce jsme proto přirozeně navázali podobně laděným tématem – právy a povinnostmi učitelů a žáků v tělesné výchově. Kromě konkrétních aspektů práv a povinností obou stran jsme téma zasadili také do širšího kontextu školy jako takové,“ vysvětlil Kamil Kotlík.

Druhá ústřední přednáška Jaroslavy Argajové z Fakulty telesnej výchovy a športu Univerzity Komenského v Bratislave přinesla téma změny uvažování učitele o učení, pohybu a úloze žáků. Odborný program doplnil Tomáš Kočíb s přednáškou „Spirit of the game“.

Výraznou část POHYBU PRAHA tvořily praktické workshopy. Lukáš Psohlavec a Tomáš Brtník z Katedry atletiky, sportů a pobytu v přírodě představili možnosti nácviku orientačního běhu v tělocvičně, Jana Černá z Katedry gymnastiky a úpolových sportů ukázala využití švihadel a tenisových míčků při rozvoji koordinace, včetně cvičení ve dvojicích a skupinách. Parkurový reprezentant a trenér Jaroslav Chum přinesl praktický nácvik parkouru a ukázal jeho využití v tělesné výchově. Adam Zdobinský z Katedry gymnastiky a úpolových sportů se v bloku věnovaném sebeobraně zaměřil na možnosti jejího začlenění do hodin tělocviku – od verbální asertivity až po fyzickou intervenci.

Důležitou součástí programu byla také inkluzivní tělesná výchova. Workshop Ilony Pavlové z Katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství nabídl praktické strategie, práci s pomůckami a konkrétní hry umožňující zapojit do výuky žáky s různými potřebami.

Jitka Vařeková a Klára Daďová také z Katedry zdravotní tělesné výchovy a tělovýchovného lékařství představily prostřednictvím praktických cvičení moderní přístupy ke zdravotní tělesné výchově a možnosti jejich využití ve školní praxi.

Na diagnostiku pohybových dovedností se zaměřila Veronika Kramperová z Katedry plaveckých, vodních a technických sportů , která účastníky prakticky seznámila s testováním motorických kompetencí pomocí testu CAMSA. Jednoduchá překážková dráha může pedagogům sloužit nejen jako diagnostický nástroj, ale také jako zábavná forma rozcvičení v hodinách tělesné výchovy.

Program konference doplnily praktické cvičební semináře s konkrétními podněty využitelnými ve školní tělesné výchově. Aleš Kaplan, Radim Jebavý a jejich kolegové z Katedry atletiky, sportů a pobytu v přírodě se zaměřili na rozvoj rychlosti, reakce, akcelerace, decelerace a agility, Michal Dobeš a Dušan Blažek pak na posilování s vlastní hmotností a správné provedení základních cviků.

„Rychlost má více podob. Ukázali jsme cvičení zaměřená na reakci, akceleraci, deceleraci i agilitu, především v herní formě oblíbené na základních i středních školách. Součástí byla také základní silová cvičení s vlastní hmotností pro horní a dolní končetiny i trup, včetně variant pro různě zdatné žáky. Učitelé si tak mohli prakticky vyzkoušet například několik úrovní dřepů či kliků podle obtížnosti,“ přiblížil Radim Jebavý, vedoucí oddělení atletiky na katedře.

Právě propojení odborných poznatků s konkrétními metodami a cvičeními využitelnými přímo ve výuce patřilo k hlavním principům POHYBU PRAHA 2026. Konference tak nabídla nejen nové poznatky, ale především praktickou inspiraci, kterou mohou učitelé přenést do svých hodin.

Dvoudenní program představil současnou tělesnou výchovu v celé její šíři – od právního a pedagogického rámce přes inkluzi a diagnostiku pohybových kompetencí až po konkrétní pohybové aktivity a inspiraci využitelnou přímo ve školní praxi.

Souběžně se na FTVS UK uskutečnila také konference projektu UNCE – Univerzitní centrum pro rozvoj lidské motoriky a ovlivňování motivace k pohybovým aktivitám (2024–2029), který vede prof. PhDr. Martin Musálek, Ph.D. Jedním z témat byla otázka „Může škola změnit vztah dítěte k pohybu?“ Výzkumný tým v tříleté experimentální studii sleduje děti od 3. do 5. třídy a zkoumá, zda pozitivní zkušenost s pohybem ve škole dokáže posílit jejich motivaci k pohybovým aktivitám také ve volném čase. Klíčovým prvkem je tandemová tělesná výchova pětkrát týdně, při níž učitele doplňuje trenér – s cílem nejen rozvíjet pohybové dovednosti a zdatnost, ale především budovat dlouhodobý a přirozený vztah dětí k pohybu.